Josef Škvorecký byl významný český spisovatel a nakladatel, který se narodil 27. září 1924 v Náchodě a zemřel 3. ledna 2012 v Torontu. Během svého života se stal jedním z nejvýznamnějších představitelů české literatury 20. století.
Škvorecký je známý svými romány, které často reflektují jeho vlastní zkušenosti a historické události s ironií a nadhledem. Každodenní život hrdinů jeho knih ovlivňují skutečné události. Při čtení máme tedy možnost si i zopakovat nenásilně a s humorem dějepis od konce čtyřicátých let dvacátého století až do devadesátých let anebo se s ním trochu seznámit.
Jeho první román “Zbabělci” (1958) popisuje poslední dny druhé světové války v malém českém městě Kostelci, který nahrazuje Švoreckého rodný Náchod. Tento román byl pro nelichotivé zobrazení poměrů v Československu zakázán.
V této jeho prvotině se už objevuje Danny Smiřický, autorovo alter ego, ke kterému neodmyslitelně patří saxofon a se kterým se setkáváme i v jeho dalších dílech.
Další významné knihy zahrnují “Tankový prapor” (1954), satirický pohled na vojenský život v socialistickém Československu, a “Prima sezóna” (1975), nostalgický příběh o dospívání.
Povídky "Ze život lepší společnosti" z roku 1965 mohou připomenout Poláčkovu knihu "Bylo nás pět" několika styčnými body (profesí otce, postavou vypravěče, místem děje). Povídky jsou psány jakoby žákem Josefem Krátkým. Jsou to jeho školní slohové práce, ve kterých neúmyslně a nevědomky prozradí slabá místa svých nejbližších. Čtenáře baví nejen snaha žáka Josefa Krátkého o co nejlepší formulace, ale i ona odhalení slabin členů jeho rodiny i ostatních postav.
Škvorecký psal i detektivky, například s poručíkem Borůvkou.
Po okupaci Československa vojsky Varšavské smlouvy emigroval JŠ do Kanady.
V letech 1969-1990 vyučoval na torontské univerzitě.
V roce 1971 v kanadském Toronu spolu se svou manželkou Zdenou Salivarovou založil exilové nakladatelství '68 Publishers. Toto nakladatelství hrálo klíčovou roli v publikování a šíření děl českých a slovenských autorů žijících v exilu a i těch, kteří byli v tehdejším Československu zakázáni. Díky Sixty-Eight Publishers se komunisty odmítaná díla mohla dostat ke čtenářům v Československu.
V roce 1982 napsal novelu Trip do Česka plnou jazykových hříček, které jsou založeny na počešťování angličtiny. Tento trend se objevil ve větší míře v ČR v 90. letech mezi markeťáky, ale v současnosti si podobně přizpůsobují anglické výrazy do svého vyjadřování v češtině nejen dospívající 🙂 Jste mezi nimi i vy? V novele se objeví i německé výrazy (autor pocházel ze Sudet) a samozřejmě i rusismy.
Mnoho Škvoreckého děl bylo zfilmováno. Kromě všeobecně známého filmu Tankový prapor z roku 1991, což byl první porevoluční soukromý film, je oceňován i film Farářův konec s Vlastimilem Brodským, který je věnován Čihošťskému zázraku a byl natočen v roce 1968.
Josef Škvorecký získal mnoho ocenění.
Škvorecký byl také vášnivým milovníkem jazzu, což se odráží v jeho tvorbě.
Nebyl ale dobrým hráčem na tento nástroj.
Jeden student češtiny (německý univerzitní profesor literatury), který sám na saxofon hraje, o tom napsal toto:
O nesprávném použití saxofonu v románu Zbabělci Josefa Škvoreckého
Důkazy z románu Zbabělci toho, že jeho autor Josef Škvorecký nebyl dobrý saxofonista
V románu Zbabělci saxofon hraje důležitou roli, ne jako součást příběhu, ale jako identifikační předmět hlavní postavy Dannyho Smiřického, náruživého jazzového hudebníka. Na rozdíl od dechovky, se kterou se starosta chystá v květnu 1945 přijmout osvoboditele města, jazz symbolizuje revoluci. V tomto krátkém textu chci ukázat, že Škvorecký je člověk, který hru na tento nástroj příliš neovládá.
Víme se, že Škvorecký ani nepředstíral, že by byl dobrým saxofonistou. Jedné své vzpomínkové knize dal název Příběh neúspěšného tenorsaxofonisty. Danny Smiřický jím ovšem má být, alespoň podle toho, jak on sám o svých koncertech vypravuje („já jsem pozvedl třpytící se saxofon k němu a zpíval jsem a mluvil jsem z jeho pozlaceného korpusu“). Tahle domnělá virtuozita je v rozporu s popisem nástroje, který ukazuje technickou neznalost. Níže uvedu několik příkladů:
(1) Bambusový plátek chutnal jako vždycky příjemně. Hrál jsem na tenora taky z toho důvodu, že se tak příjemně cucal. Nejenom z toho důvodu. Člověk při hraní pěkně slyšel to bzučení. Zaznívalo v lebce, hezky pevně a kulatě a ušlechtile, a bylo to moc velké blaho, hrát na tenor.
1. Plátek se obvykle vyrábí z rákosu. 2. Ne vždycky chutná příjemné (například kvůli plísni); a 3. Při hraní brzy zmizí pocit „bzučení“ plátku a nástroj zní nejenom v lebce, ale i v celé horní části těla.
(2) Podíval jsem se do korpusu svého saxofonu a uviděl jsem malou hladinku, jak se zaleskla v jeho ohbí. Byl jsem vždycky rád, když jsem měl v korpusu hodně mokro. Vyléval jsem to s rozkoší tím větší, čím toho tam bylo víc.
Tady si Škvorecký plete saxofon s dechovými nástroji, které se opravdu musí pravidelně vylévat.
(3) Já jsem byl nejšťastnější, když jsme v Bennově pokoji zbožně poslouchali Armstrongův Tin Roof Blues, anebo když jsem seděl v Port Arthuru a cucal jsem tenora a hrál jsem si s klapkama na jeho příjemném, chladném kovovém těle.
Saxofon se při hraní rychle zahřívá – takto o něm může psát jenom člověk, který ho neměl v rukou déle než minutu.
Tím vším nechci říct, že amatérský popis saxofonu je špatná literatura. Ono to dokonce odpovídá světonázoru hlavní postavy, která se nesmírně přeceňuje a myslí si, že na konci války všechno je možné („Saxofon je nejsexuálnější nástroj. Sexofon. Úplná vábnička na holky.“).
Zajímají vás další české osobnosti?
Jednou možnost je kurz češtiny, kde na další osobností spojené s českou kulturou, vždy dojde.
A nebo, pokud
máte ještě chvilku na další čtení?
Vybírejte:
Franz Kafka
Čeština pro cizince online: Karel Čapek (úroveň B1, B2, C1, C2)
Čeština pro cizince online: Božena Němcová (úroveň B1, B2, C1, C2)
Čeština pro cizince online: Švejk (úroveň B1, B2, C1, C2)
Čeština pro cizince online: Kdo to je? II. (úroveň A1)
Čeština pro cizince online: Kdo to byl? (úroveň A1)
Čeština pro cizince online: Kdo je to? (úroveň A1)
