Když byl Pepa ještě mladý,
nevěděl si s ničím rady.
Chlastal pivo, jedl ovar,
byl duševní polotovar.
Na všechny se blbě tlemil
a pak jednou přišel Emil.
Vzal si Pepu pěkně stranou:
„Pepo, nemáš na vybranou,
podívej se do zrcadla,
toho špeku, toho sádla.“
Dále dodal tichým hlasem:
„Zaprvé je konec s masem.“
Přidává hned druhou radu:
„Jestli nechceš zůstat vzadu,
jabko, rajče, žitný klíček,
toť tvůj nový jídelníček.“
Pepovi jde hlava kolem,
sedí za kuchyňským stolem,
celý dům už dávno chrní,
Pepa zkouší klíčit zrní.
Sedí jako na jehličí,
vyklíčí, či nevyklíčí?
Vyklíčilo, Pepa jásá
a rovnou to zrní spásá.
k tomu rajče, sklenku mlíka,
podívejte na Pepíka!
Je to Pepa nebo není,
před očima se nám mění.
Bavit se s ním není hanba,
hlava Havla, tělo Ramba.
Strejda Emil kývá hlavou,
a to vše tou zdravou stravou.